Archiv zapomenutých snů
7. 10. 2025, Soul
Podle všeho byste lidem neměli předčasně říkat o svých budoucích plánech či snech. Tělo tak totiž uvolní dopamin, který může oklamat váš mozek ohledně pokroku na projektu, který ještě nezačal a teď už nejspíš ani nezačne. Já bych o nich přednostně měla přestat psát, protože kolik mých snů zůstalo jen na papíře je až bolestivě trapné. Téměř v každém mém zápisu je aspoň jedna zmínka o plánu, který jsem nikdy neuskutečnila a můj deník tak místy působí pouze jako archiv zapomenutých snů. Teď chápu, že akt převádění budoucích plánů na papír mi mohlo dodávat falešný pocit z úspěchu, kvůli kterému jsem vzápětí přestala cokoliv dělat, abych uspěla doopravdy. Čím víc jsem o svých snech psala, tím míň jsem snila a jelikož jsem začala psát i o svém nejambicioznějším plánu vůbec stát se spisovatelkou, jsem nakonec přestala i psát. A tak jsem tady, 7. října 2025 v jednom Starbucksu v Seoulu, bez žádného opravdového koníčku a jakékoliv formy disciplíny potřebné k jeho udržení...